Významné osobnosti a rodáci obce Skřipov a Hrabství u Opavy

Navigace: Titulní stránka: Významné osobnosti a rodáci: Vincenc Alexandr Bochdalek

Dějiny lékařství

Český anatom a patolog Vincenc Alexandr Bochdalek

100 let od smrti

Doc. MUDr. Eduard Wondrák, CSC.

K zákonitostem lidských údělů na tomto světě patří nesporná skutečnost, že pro vědeckého pracovníka - ale vlastně pro každého člověka - nemůže bát větší pocty a větší skutečné slávy než fakt, že jeho jméno se stalo pojmem a jeho objevy směrodatnými ukazateli na cestách myšlení a v práci příštích generací. Jestliže přitom sám život a osud takového člověka téměř upadl v zapomenutí, je to jen další smutnou symbolikou pozemské lidské pouti, ale i příkazem a závazkem pro potomky a následovníky uchovat čest a dědictví jeho odkazu.

Chceme-li sto let po smrti Vincence Alexandra Bochdalka připojit k pojmu, jímž je jeho jméno už navždy v lékařské literatuře všech jazyků, v anatomii a patologii, v hrudní chirurgii a pediatrii na celém světě,(3, 4, 8, 10) - i obraz osoby a vylíčit stručně běh jeho života, činíme tak s vědomím, že je naší povinností připomenout trvalé zásluhy tohoto našeho krajana, moravskoslezského rodáka a profesora pražské univerzity.

Vincenc Bochdalek se narodil 11. února 1801 v malé, vždy česky mluvící obci Skřipov, na moravsko-slezském pomezí mezi Bílovcem a Opavou, v domě č. 65, jako syn hajného. V letech 1816 až 1820 navštěvoval gymnasium v Opavě a po medicinských studiích ve Vídni a v Praze - u Rokitanského, Škody, Krombholze, Ilga - kdy už jako student pracoval v pitevně - obhájil v Praze 16. října 1833 v 10 hodin v malém sále Karolina teze své disputace k dosažení hodnosti doktorské a byl 22. října 1833 promován. Již z doby studií (1825) pochází jeho společná práce s Krombholzem o pitvě vzteklého psa. Jako disertaci předložil a vydal tiskem roku 1833 v Praze návod k pitvě mozku.

Tato kniha vedle patnáctistránkového úvodu obsahuje 208 stran textu, je ve své době jedinečnou publikací svého druhu a obsahuje již popis některých pozorování, jejichž priorita je Bochdálkovi přiznávána. Vysoce zajímavé jsou však i k práci připojené „Theses defendendae”, celkem 10 bodů nejen z anatomie, ale z celé medicíny, které Bochdalek obhajoval a které nám poskytují pohled do jeho tehdejšího myšlení i do myšlení jeho současníků. Nacházíme tu poznámku o studiu atmosferologie, o léčbě tetanu antiflogistiky, o různém efektu pouštění žilou a vypouštění ascitu, o neprůchodnosti slzovodu atd. Považoval za nutné upozornit, že resorpce se děje lymfatickými cévami a nikoliv vénami, zvláštní jsou jeho názory na funkci nervů, popírá tvrzení, že Demurova membrána vystýlá obě komory oční, varuje před přeceňováním výsledků pokusů na zvířatech, zamýšlí se nad indikací císařského řezu u zemřelé těhotné, nad zvířaty i rostlinami, ale zvlášť zajímavé jsou snad jeho požadavky neoddělovat blázince od ošetřovacích ústavů, pitvat mozky zemřelých bláznů, pak např. rada rodičům a vychovatelům každých 14 dní pečlivě prohlížet děti, zda se na nich neobjevuje ortopedická vada a konečně názor, že lékařské spisy, určené nelékařskému publiku, přinesly odjakživa více nešvaru než užitku (11).

Bochdalek prožil vlastně celý svůj život v pitevně a při vědecké práci. Roku 1836 žádal v konkursu o stolici anatomie po Ilgovi, ale dostal ji - právem - Hyrtl. Proto Bochdalek se uchází o místo prosektora pro pražskou nemocnici a v roce 1837 se stal nejdříve bezplatným, rok na to placeným patologickým prosektorem - vlastně prvním v Praze. Roku 1840 se stal mimořádným profesorem již s platem 1000 zlatých. Měl ovšem i nepřátele, musel překonávat četné obtíže, směl pitvat jen na výslovné přání kliniků a stěhoval se z Karolina do všeobecné nemocnice, kde ho neradi viděli pro zápach pitevny. Ale roku 1845 po odchodu Hyrtlově do Vídně dosáhl řádné profesury anatomie. Nástupní přednášku měl 6. prosince 1845 v 11 hodin v kanonickém sále Karolina.

Jeho zásluhy spočívaly bezesporu v tom, že prosadil založení patologické anatomie v Praze, že zavedl pitevní protokoly, z nichž některé se zachovaly, stejně jako sbírky preparátů, které založil. Získal mikroskop a roku 1853 přednášel i histologii a embryologii už před Purkyněm.

Bránice Bochdalek pitval ročně asi 600, údajně až 800 těl a sebral nesmírné zkušenosti, které uveřejnil v řadě prací. Publikoval v „Prager Vierteljahrschrift”, ve „Virchows Archiv”, v „Reicherts und Dubois Archiv” i v „Oesterreichische Zeitschrift für die praktische Heilkunde”. Nalezl jsem v mně dostupném písemnictví 27 původních prací v časopisech, většinou velmi obsáhlých, nepočítaje v to recenze a kritiky (11). Pojednávají o infarktech jaterních, o dobytčím moru, o akutní tuberkulóze u slepic, opětovně o patologii sluchového ústrojí a o anatomii oka, orbity a slzných orgánů, o choleře zvířat, o srovnávací anatomii močového ústrojí, o erekčním aparátu penisu a klitorisu, o synostóze horní a dolní čelisti, o foramen coccum jazyka, o peritoneálním krytu sleziny a ligamentum pleuro-colicum, o zlomeninách nosu atd. Zvlášť živou diskusi, ohlas a ovšem i pochybnosti doma i v cizině vyvolaly roku 1845 a 1847 jeho práce o údajně vyhojeném zhoubném nádoru jater, prý medulárním sarkomu. Zde se Bochdalek mýlil, šlo o změny luetické.

Ze studijní cesty, kterou vykonal roku 1850, vyslán vládou do Švédska a Norska, přivezl 1294 exemplářů, především mořské fauny, pro pražské anatomické sbírky. Z chirurgického hlediska jsou dodnes aktuální jeho pozorování zúžení aorty, anomálií plicních žil, pak obsáhlá práce o topografii mediastina a anomáliích koronárních artérií a anatomii lidského srdce.

V literatuře jsou se jménen Bochdalkovým spojovány čtyři anatomické, resp. patologickoanatomické útvary (4). Je to tzv. „Ganglion Bochdaleki” v nervové pleteni horní čelisti, dále „Valvula Bochdaleki” na puncta lacrimalia ductus lacrimalis, pak vychlípenina plexus choroideus z foramen internale Luschkae, nazývané v literatuře Bochdalekovým košíčkem („Bochdaleksches Blumenkörbschen”) a konečně nejznámější - „foramen Bochdaleki” čili trigonum lumbokostale bránice, jako místo vrozených bráničních kýl (3, 5, 6, 7, 8). Celkem napsal Bochdalek dvě práce o bráničních kýlách - roku 1848 a 1867. V prvé v „Einige Betrachtungen über Entstehung das angeboremen Zwerchfellbrüches, Als Beitrag zur Anatomie der Hernien” (1). v „Prager Vierteljahrschrift” roku 1848 podrobně rozvádí úvahy o vzniku vrozených bráničních kýl, jakožto nedostatečně vytvořené bránici („Bildungshemmung”), popisuje téměř konstantní trojúhelníkový otvor s bází na posledním žebru, který může být i obloukovitý, oválný a navalitých okrajů. K vytvoření kýly dojde většinou vlevo, protože vpravo tomu brání masiv jater. Defekt bývá kryt blanou, může však být podělen i svalovými vlákny. Membrána sestává za dvou vrstev, horní pleurální a dolní povázkové, která je pokračováním z fascia iliaca. Defektem se dostávají břišní orgány do dutiny hrudní.

Bochdalek se zamýšlí r. 1848 i nad léčbou této zadní brániční kýly a říká, že kdyby bylo možno tuto kýlu diagnostikovat zaživa, bylo by možné z řezu těsně pod posledním žebrem k ní proniknout, stlačit nadledvinku a ledvinu směrem kaudálním, reponovat obsah kýly do břicha a nechat rozepnout plíci. Ale to je jen idea, o jejíž proveditelnosti nebo neproveditelnosti se ovšem a priori nedá rozhodnout, dodává Bochdalek.

Za 19 let nato vychází jeho další práce o bráničních kýlách „Praktische Bemerkungen uber Zwerchfellbrüche nebst Beschreibung eines mit einer Fraktur der Lendenwirbelsßule komplizierten Falles” v Prager Vierteljahrschrift r. 1867 (2). Uvádí v ní, že se stále bráničním kýlám ze strany patologů a chirurgů věnuje příliš málo pozornosti a přece je dnes - říká - diagnóza brániční kýly snadnější, díky zavedení auskultace a perkuse. Popisuje pak traumatický defekt bránice, prostupný pro mužskou pěst u 27letého horníka z Buštěhradu, který po zavalení uhlím utrpěl zlomeninu páteře s přerušením míchy a zemřel 7 dní po úrazu. Defektem v bránici se dostal do hrudníku žaludek, slezina a část tenkého střeva, levá plíce byla ze čtyř pětin kolabována. Bochdalek poukazuje na poměrnou vzácnost kýl v přirozených otvorech bránice, na pomalý vznik příznaků u traumatických defektů, na možnost uskřinutí a zajímavé symptomy ve shodě s Oliverem, že nemocní s brániční kýlou cítí úlevu dispnoe, když se najedí, protože plný žaludek klesá do břicha a cituje Larnekův návrh na operaci tentokrát z břicha.

Bochdalek byl opětovně děkanem a proděkanem (1862, 1865) lékařské fakulty a pracoval v Praze do roku 1872, kdy odešel na odpočinek. Žil pak v Litoměřicích, kde vlastnil s manželkou dům na Štěpánském předměstí č. 422, zabýval se v létě botanikou, v zimě dějepisem, radoval se vždy z návštěvy některého svého žáka, ale zůstával již v ústraní, bez účasti na vědeckém životě. Z Litoměřic byl ještě povolán, aby jako anatom řídil balzamování mrtvoly českého místodržícího hraběte Mensdorfa a pak r. 1873 samotného excísaře Ferdinanda V., posledního korunovaného českého krále (9, 11).

Je-li někdy diskutováno o tom, zda Bochdalek byl Čech nebo Němec, pak snad je nutno především uvážit, že v jeho době ještě neexistovaly národnostní pojmy toho rázu, jak je známe z doby pozdější. Bochdalek přednášel a publikoval německy. Snad pod vlivem jeho manželky Albiny, rozené von Weinling, mluvilo se v jeho domácnosti německy, již v mládí se Bochdalek podepisoval foneticky s - ch - . Ale zápis v matrice obce Skřipov, ač matrika je vedena německy, je zapsán „Bohdalek”, tedy česky s - h - . Jeho otec, hajný Florián Bohdalek prý neuměl německy, jeho matka Marina, rozená Malecká, snad pocházela ze Slovenska, ale Maleckých stejně jako Bochdálků bylo ve Skřipově a okolí více. Ostatně je třeba hledět na matriční záznamy z oné doby velmi opatrně. Např. otec Florián je na oddacím listě uveden jako Bohdal (11).

Bochdalek sám mluvil česky s tvrdým slezským přízvukem a krátkými samohláskami. Tím vznikla asi i domněnka o jeho původu slezsko-polském. Roku 1848 počítal s tím, že pražská universita bude prohlášena za českou, studoval a připravoval české anatomické názvosloví, obdobně jako Václav Staněk a Josef Čejka. Je známo, že velmi pomáhal Františku Novotnému,asistentu Purkyňovu, a prosazoval svého zástupce Steffala. Snad stojí za zmínku, že v jeho rodině asi vztah k českému vědomí nebyl zcela opomíjen, čteme-li mezi jmény jeho vnoučat jméno Vladislava. Ti, kdož ho znali, tvrdili, že je „povaha a charakter nejryzejší, a to naproti každému bez rozdílu. Radou a skutkem podporoval sám od sebe každého, kdo se jen poněkud snaživým a spořádaným osvědčoval, opak ale káral otevřeně a z téhož soucitného, upřímného srdce”.

Soukromý život Bochdalkovi přinesl také mnohé těžké chvíle. Přežily ho ze sedmi dětí jeden syn a tři dcery, nejmilejší Emilie se o něho starala po smrti manželky, která zemřela roku 1873 ve věku 58 let. Nejtíže snad na něho dolehla smrt nejstaršího syna Vincence, který se také věnoval anatomii a publikoval r. 1886 práci o abnormálním svalu jazyka a o ductus Warthoolanus. Byl nakonec primářem v trestnici na Mírově a zemřel ve 33 letech.

Bochdalek byl štíhlé postavy, spíše drobnější, kaštanových vlasů, i ve stáří jen málo prošedivělých, zuby měl do smrti bez mezer. Prý dodržoval přísně a opatrně pravidelnou životosprávu. Roku 1881 oslavil v Litoměřicích své osmdesáté narozeniny a pražská lékařská fakulta pod děkanem Brelskym a proděkanem Klebsem jej oslavila čestným gratulačním diplomem. To snad byla poslední závažnější pocta, které se Bochdalek dožil, nepočítáme-li rytířský kříž Františka Josefa I., který obdržel roku 1870.

Dne 3.února 1883 ve 4:45 ráno zemřel Vincenc Alexandr Bochdalek v Litoměřicích, údajně na edém hrtanu. Pitevní nález dr. V. Brechlera z Troskovic mluví o zhojené oboustranné tuberkulóze plic a pleury, intersticiální nefritidě a kataru močového měchýře. Na pohřeb 6. února 1883 ve 4 hodiny odpoledne se sjeli do Litoměřic známí představitelé tehdejšího českého lékařského světa - Eiselt, Toldt, Hněvkovský, Steffal - rakev doprovázeli všichni lékaři z města a okolí. Žáci a profesoři litoměřických škol tvořili špalíry městem až na hřbitov. Tam je Bochdalek pohřben, nedaleko původního hrobu K. H. Máchy. Na náhrobku je dobře zachována fotografie Bochdalka a jeho manželky.

Tím končí pozemská pouť Bochdalkova. Nekrolog v Časopisu lékařů českých mluví o ztrátě, kterou utrpěla bývalá slavná škola pražská. Jeho jméno - jak jsme už řekli - je dnes běžné, je uvedeno v učebnicích chirurgie a pediatrie pro mediky i odborníky, píší o něm patologové, zato anatomové - a Bochdalek byl řádným profesorem normální anatomie - jako by ho neznali. Není uveden ani u Hyrtla, Gegenbauera, Langer-Tolda, Merkla, Corninga, ba ani v naší nové Soustavné anatomii člověka. Rauber-Kopsch jmenuje zmíněný „košíček”, Francouz Paturet jej uvádí ve svém Traite d'anatomie humaine. Pro to, jak byl Bochdálek brzy zapomínán, svědčí i to, že rok po jeho smrti, když vyšel první svazek Hirschova lékařského biografického lexikonu, je tam zmínka o otci a synovi, dvou pražských anatomech s poznámkou, že se nepodařilo získat dalších zpráv o těchto učencích. V dodatcích k 6. svazku za 5 let jsou uvedena úmrtní data obou Bochdalků, ale bez uvedení prací.

Jednání sjezdu dětských chirurgů 7. - 10. června 1983 v Praze, věnované problematice Bochdalkovy hernie, bylo dokladem, že poctivá práce tohoto českého vědce a profesora pražské university není zapomenuta a účast více než 280 chirurgů ye 16 zemí světa i ze zámoří je zadostiučiněním a oceněním významu a velikosti jednoho z významných přínosů české vědy moderní medicíně.

Předneseno dne 5. 6. 1983 na kongresu dětské chirurgie v Praze

Literatura:

10.

11.

E. W., 775 20 Olomouc, I. P. Pavlova 6

Čas. Lék. čes., 122, 1983, č. 43, str. 1334 - 1337

Významné osobnosti a rodáci obce

Vincenc Alexandr Bochdalek
Tomáš Garrigue Masaryk
Mgr. Ladislav Rusek - Šaman

Vincenc Alexandr Bochdalek

Související články

Dějiny lékařství

18.05.2012 svátek slaví: Nataša